Navazujeme na článek 20 zajímavostí o lidské noze a ve spolupráci s fyzioterapeutkou Soňou Barvenčíkovou z Fyzionožky Vám tentokrát přinášíme zajímavá fakta ohledně fungování dětské nohy.
1) Dětská noha se vyvíjí již v děloze
Tak jako se všechny části těla v děloze matky formují a vyvíjí, nohy nejsou výjimkou. Okolo čtvrtého týdne těhotenství se začínají tvořit základy obou dolních končetin, kolem osmého týdne jsou tyto struktury dolních končetin (a formování chodidel) viditelné. S postupem těhotenství se všechny části zdokonalují, až jsou ke konci těhotenství vytvořeny kompletní struktury. Přestože se většina dětí rodí se zdravýma nohama, může se někdy stát, že vlivem různých vlivů dojde ke vzniku deformit.
2) Dítě ovládá nohu od narození
Když se řekne malé miminko, každý si představí uzlíček, který dělá nekoordinované pohyby, pláče, kojí se a spí. Novorozeně toho však umí mnohem více - pohybuje prsty, hýbe nohama v oblasti kotníku, přitahuje kolena a kyčle, nohy opět propíná. Chodidlo se při všech těchto pohybech aktivně účastní a formuje tak svůj tvar a klenbu.
Jistě, všechny dovednosti se s postupným zráním zdokonalují a zlepšují, nicméně nohy dítě zapojuje do každého pohybu již od narození. Drtivá většina dospělých se však začíná chodidly zabývat až v období, kdy dítě leze, začíná si stoupat a chodit. Neměli bychom proto zapomínat na pravidelné dětské kontroly na fyzioterapii, kde se hodnotí stav celého těla a upozorňuje na problémy s chodidly ještě před prvními krůčky.
3) Noha má přirozeně úchopovou funkci jako ruka
Všimněte si, že pokud miminku podáte do rukou hračku, automaticky si začne hrát i s nožkama. Nohy se zvedají, komunikují spolu, přibližují se k rukám a napodobují je. Mají totiž také úchopovou funkci, která je při následné vertikalizaci nahrazena funkcí opěrnou.
4) Dítě si potřebuje nohy osahat
Přirozeným vývojem by se měly dolní končetiny miminka přitahovat k bříšku, aby na ně ruce dosáhly a mohly se s danou oblastí seznámit. Často se však stane, že přes určitý problém k tomu nedojde a nohy se tělu jakoby odcizují. S malými dětmi bychom si proto měli hrát, ukazovat jim dolní končetiny, přibližovat je k rukám, diagonálně spojovat horní a dolní končetiny.
5) Dětské nohy vyžadují stimuly
Pokud k dítěti přichází málo stimulů (nohy jsou neustále v ponožkách, případně odmala v botách či bačkorách), může se stát, že nejsou tzv. otužilé. Dítě odmítá na nohy sahat, je pro ně nekomfortní chodit po různých površích, nohy se stávají přecitlivělé. Toto všechno může být spojeno i s přetrvávajícími primárními reflexy a senzorickou dezintegrací.
6) Dětskou nohu ovlivňují reflexy
Po narození chování dítěte ovlivňují reflexy, které postupně s vývojem mizí a řídící funkci přebírají vyšší nervová centra. Přítomnost reflexů v oblasti dolních končetin podporuje hybnost a tvorbu nožní klenby již od nejrannějšího věku.
Reflexy u chodidel mizí jako jedny z posledních, až když se dítě začíná na nohy stavět a chodit. Malé děti by se tak neměly předčasně vertikalizovat, aby reflexy příliš brzy nevyhasínaly. Na druhou stranu při přetrvávajících reflexech, se může u dítěte objevovat chůze po špičkách, kterou nemůže vůlí ovlivnit. Veškeré odchylky je potřeba včas řešit.
7) Dětská noha nemá tvrdé kosti
Dětské kosti tvoří chrupavka a teprve s postupem času se stávají pevnými (s pravou kostní tkání). U dětí proto často můžeme zaznamenat rychlou změnu pohybového vzorce, na druhou stranu při vzniklém problému nelze dlouho vyčkávat, že z něj dítě samo vyroste. Mohli byste tak promeškat vhodnou dobu, kdy by byla terapie snazší. K trvalé přeměně na pevné kosti dochází zhruba ve věku, kdy se dětem mění mléčné zuby za trvalé.
8) Sed formuje chodidlo
Existuje mnoho sedů, do kterých se dítě během své hry dostane. Pokud sedy mění, pohyb je pestrý a variabilní, vše je v pořádku. Často se však stává, že dítě ustrne v jedné pozici, aktivita ho zaujme natolik, že dokáže vsedě strávit i dlouhé minuty. Pokud u toho má chodidla složená pod tělem nebo v nevhodné pozici, sed ovlivňuje klouby, kosti i chodidlo.
Pokud např. dítě rádo sedává na patách a skládá neustále špičky pod sebe (kde směřují k sobě), může začít vtáčet špičky k sobě. W sed zase přetěžuje všechny klouby dolních končetin a vnitřní hrany chodidel. Pokud dítě sedává asymetricky jen k jedné straně, nevyužívá plně druhou polovinu těla.
9) Dětská chůze se mění z nezralé na zralou
Při prvních pokusech o chůzi se dítě postaví, nejistě pustí do prostoru, udělá dva tři krůčky a spadne na zem. To se opakuje neustále dokola. Když se dítě poté rozejde, chůze je kolébavá, o širší bázi, ruce pomáhají udržovat rovnováhu. Takovou chůzi považujeme za nezralou. Postupným trénováním však dítě všechny své pohyby zdokonaluje. Je čím dál rychlejší, lépe se orientuje v prostoru, dokáže se samo rozejít, zastavit, sebrat si hračku, otočit se, postavit se v prostoru. Pokud dítě tyto dovednosti upevní a zautomatizuje, pak můžeme hovořit o tom, že je chůze zralá.
10) Vývoj nohy se nesmí urychlovat
U dětí se pravidelně sleduje jejich vývoj, co se za určité období naučily, zda vše probíhá správně. Někteří netrpěliví rodiče by však rádi dětem pomáhali. Už by chtěli, aby dítě sedělo, stálo, chodilo. Tím ovšem negativně ovlivňují pohybový aparát dítěte, především páteř, dolní končetiny a chodidla.
Pokud se dítě správně vyvíjí, na všechny fáze a kroky postupně přijde samo. Nebuďte netrpěliví a nepokazte každý dílčí krok (ke kterému se dítě samo dopracovalo) tím, že byste ho chtěli vidět někde jinde. Urychlováním dítěti nejenže nepomůžete, ale můžete mu zapříčinit potíže!
11) Na nákup prvních botiček netřeba pospíchat
S vertikalizací dítěte (stojem a prvními nesmělými krůčky) mají dospělí tendence nakupovat první botičky. S nákupem ovšem nemusíte pospíchat. Dítě zůstává v prvních krocích nejisté, potřebuje se s terénem seznámit, cítit povrch, po kterém se pohybuje. Boty tento pocit a potřebu omezí, často i změní styl chůze.
Rodiče se mylně domnívají, jak se začínajícím chodcem ihned vyrazí ven a budou ťapat. Jenže dítě zpočátku zvládne jen pár kroků a vrací se k lezení. Proto bohatě vystačíte s měkkými capáčky a na první botičky počkejte ještě dalších 4-6 měsíců, než se chůze kompletně zdokonalí.
12) První obuv by neměla být pevná
Dodnes se můžete setkat s názorem, že při prvních krocích by se mělo dítě obout, a to nejlépe do pevné obuvi, aby mu podpírala kotníky. Pevná obuv je však pro takto malé dítě asi jako lyžařská obuv pro dospělého. Špatně se v ní pohybuje, noha nemůže plně plnit svoji funkci, dítě chodí tzv. jako robot, je neohrabané, botu těžko uzvedne a prošlápne.
I když to na první pohled nemusí vůbec vypadat, většina bačkůrek je navíc pod patou lehce zvýšená, takže vlastně máte botičku s podpatkem. Malé děti ovšem pod nohama podpatky vůbec nepotřebují, proto pozor na klasické bačkůrky! Zkoumejte obuv vašich dětí! Barefoot bačkory přináší měkkou a rovnou podrážku zároveň.
13) Není capáček jako capáček
Pro ochranu malých nožek při prvních krocích postačí měkké kožené capáčky. Přestože by se mohlo zdát, že při výběru capáčků nemůžete sáhnout vedle, dívejte se nejen na správnou velikost, ale také tvar. Pohodlně byste měli rozlišit přední a zadní část, obdobně i levý a pravý capáček. Vyhněte se ponožkovým capáčkům s gumovou podrážkou, která tvoří zbytnění ve tvaru bambule v přední části. Dítě o ni může zakopnout, zabraňuje správnému odrazu.
14) Ponožky omezují funkci nohy
U malých dětí rodiče často řeší nákup a vhodnost prvních botiček. Mnohem dříve jim ovšem obléknou ponožky nebo punčochy. Noze zavřené v malé a pevné ponožce nepomůže sebelepší bota. Dbejte proto na vhodnou velikost ponožek a často je obměňujte, protože opakovaným praním se rády zmenšují. Nebojte se, že bude dětem chladno od nohou, nechte je běhat i bez ponožek! Ponožka na noze funguje jako rukavice na ruce a jistě víte, že v rukavicích nejsou ruce tak šikovné jako bez nich.
15) Raději legíny než dupačky
Co jsme v předchozích řádcích napsali o ponožkách, platí obdobně u dupaček pro miminka. Výše jsme si vysvětlili, že i novorozeně hýbe nohama, používá prstíky. K tomu potřebuje volnost. Raději miminko oblékněte do legín či tepláčků a doplňte vhodně velkou a neškrtící ponožkou.